Radioteleskop neukazuje obrázky. Není k tomu určen. Ten je určen jen ke sběru dat z radiové části elektromagnetického spektra. Může tedy, a měl by, zachycovat signály z kosmu, nebo také z našich pozemských družic. To vše jen velmi stručně řečeno, tato problematika by zabrala klidně spoustu publikací. My se však nebudeme zabývat přílišnými detaily. Nás budou zajímat věci „amatérské“, například rozměry. A vězte, že jsou skutečně impozantní.

Ono totiž jde sběr výše zmíněných dat uskutečnit několika způsoby. Jeden z nich je ten, že se postaví soustava menších „talířů“ a to vše se propojí do jednoho počítače, který je řídí a sbírá potřebné údaje. Jenže to není to pravé ořechové.

V Portorickém Arecibu si vědci nechali postavit talíř, rozuměj anténu tohoto tvaru, který měl průměr přes tři sta metrů. Přesně tři sta šest. Nebo o metr méně, jak se někde uvádí. Přesně od roku tisíc devět set šedesát tři je tento kolos světovým unikátem a také největším vůbec. No, tedy… byl.
A máme zde opět Čínu. Velkou zemi na východě, a ta se rozhodla, že radioteleskop potřebuje také. Nuže, vrhli se do stavby a během neuvěřitelných pěti let postavili skoro dva krát větší dílo, než je v Arecibu.
Pokud byla provincie Kuej-čou doposud neznámá, nyní tam mají miliony turistů, prý stejně jako u čínské zdi. Kolos má průměr přes pět set metrů a tvoří jej čtyři tisíce čtyři sta padesát panelů. To vše bylo za zhruba sto osmdesát milionů dolarů.
Zařízení se správně jmenuje Five-hundred-meter Aperture Spherical Telescope (FAST), ale Čína mu říká „Oko do Vesmíru“. Rozhodně poetičtější a také i srozumitelnější název, že?
A když už jsme v těch „velečíslech“, největší radioteleskop je ve stanici Zelenčukskaja v Karačajevsku-Čerkesku v Rusku. Jeho průměr je skoro šest set metrů. Proto také název Ratan-600. Ale protože to není klasický „talíř“, tak jej nikdo nebere v potaz.