Vývoj
Napřed byla pračka poloautomatická, nikoli jak ji známe dnes. Všem její principy zůstávají pořád stejné. Nejprve se v ní prádlo za určité teploty vypere. Potom nastane moment, kdy je opráno, ale uživatel ho nechce celé mokré. A proto nastává takzvané ždímání. Je to proces, při kterém se tkanina točí v bubnu bez příchodu vody ve vysokých otáčkách a pomocí odstředivé síly jde přebytečná voda pryč. Opravdu první světová pračka byla sestrojena v roce 1750 a to v Anglii. V Určitě také neperete čistou vodou, ale i s pracími prostředky, což způsobí vznik ideálního roztoku pro lepší vyčištění. Dříve byly pračky o dost větší a hlučnější. V dnešní době jedou celkem potichu a díky technologiím nezabírají tolik místa. V této době už seženete klasicky automatickou pračku, jenž má spoustu chytrých programů, a dokonce nemusíte u ní ani stát při zahájení praní. Dá se totiž na ní navolit určitá doba, kdy začne prát. Umí si zvážit hmotnost oblečení, takže je i šetrná k životnímu prostředí.
Druhy praček
Nejhlavnější rozdělení je na ruční a automatické. Jednoznačné jsou rozšířeny hlavně ty prvního typu, ale mechanické mají i své kouzlo. Nebudete za ně muset tolik utrácet, protože jejich ceny se pohybují mnohem níž. Možná už jste je někde zahlédli, takže víte, jak fungují. Mají buben, do kterého dáte prádlo, vodu a prostředek na praní. Celá tato součást je na nějaké konstrukci. Buben je spojen většinou s pákou neboli klikou, s kterou otáčíte a celý obsah promícháváte. Nepotřebujete k tomu ani elektřinu, a proto je to šetrné zařízení, ale potřebujete k tomu nějaký čas a úsilí. Ideální využití je například na chatě. Ale nyní zpět k automatickým. Můžeme si koulit s horním nebo bočním plněním. Boční plnění oceníte hlavně s dostatkem místa při otevírání. Nespornou výhodou je umístění sušičky nad tito zařízení pomocí mezikusu. Obvykle mají velký objem, ale musíte se při manipulaci s prádlem neustále ohýbat, což není ideální. Vrchní plnění má přesně opačné výhody a nevýhody.